První den školy v přírodě
První den školy v přírodě na Bublavě.
Zdravíme Vás z prvního dne ze školy v přírodě. Cesta na školu v přírodě proběhla v pohodě, nemuseli jsme nikde zastavovat, a tak jsme za necelou hodinku přijeli k Penzionu Bublava.
Nejdřív vystoupily všechny děti, pak jsme spolu s panem řidičem vynosili všechna zavazadla, hry, pomůcky a šli se představit a ubytovat. Přivítání bylo milé, páni z penzionu jsou gentlemani a pomohli nám vše vynosit do patra.
Pak jsme dětem ukázali pokojíky a rozdělili, kde, kdo bude s kým spát. Jásot dětí, že takovou krásu nečekaly, že to je fakt „ hustý“ atp…to byly jen některé reakce dětí na naše ubytování. Ubytování je opravdu velmi milé, příjemné, určitě Vám doporučujeme se sem přijet podívat.
Po rychlém seznámení s bydlením jsme šli na oběd, čekala na nás polévka a karbanátek s bramborem. Oběd byl vynikající. Děti si prohlížely restauraci, ve které nám nad hlavami jezdí lanovka ( to jako vážně, děti Vám to doma vysvětlí) a bylo vidět, že si to tu užívají a jsou šťastné. Samozřejmě je baví pitný režim, kdy si samy mohou nalévat, a tak nedostatkem tekutin trpět určitě nebudou.
Pak už jsme šli všichni do pokojů, kde několikrát opakovaná věta…nikdo nebude vyndávat věci z kufru… stejně nefungovala a tak jsme po pár minutách už porovnávali, čí je to mikina a ponožky.
Po poledním klidu jsme šli na svačinku, na vynikající tvarohové domácí loupáky a šlo se ven.
Rozhledna Bleiberg byla naším prvním cílem. Prošli jsme kolem záchranářské stanice ( pstt…tam chceme jít na extra návštěvu), prošli jsme se krásným lesem, viděli lanovky, sjezdovky, stavěli ohrádky…prostě prima procházka, jak má být Samozřejmě s dobrotou na posilněnou).
Když děti přišly z vycházky, mysleli jsme si, že za nepořádek na chodbě může někdo z dětí, ale kdepak..nebyl to nepořádek, na chodbě byla schovaná sova Matylda a s ní i dopis pro děti. A tím to vlastně teprve začalo..Totiž…pokud splníme všechny úkoly, sovička Matylda s námi pojede do Habartova a tak se s ní seznámí i všichni kamarádi, kteří na školandu nemohli odjet.
Ale to už tu byla večeře a k ní rizoto, které bylo velmi dobré.
A pak už to šlo jako po másle, naučili jsme se soví básničku na svolávanou, soví písničku a děti dostaly soví deníky, do kterých si v herně nakreslily to, co se jim za den nejvíc líbilo. K obrázku přibyly i nalepené listy coby odměna za obrázek i za celý den a pan majitel dal dětem ještě za odměnu lízátko.
A tak se šlo spokojeně na pokoje. Spokojenost ale vystřídala radost a údiv, na dveřích měly děti totiž další soví znamení. Sovičku…Jak se tam dostala?
A tak, abyste nám věřili, jsme Vám vaše děti vyfotili u jejich soviček a pokojíčků. To i pro případ, kdybyste pak v kufru našli něco, co Vám nepatří a Vy podle toho poznáte, s kým si to na pokoji mohly děti zaměnit.
Pak už tu byla hygiena, příprava čistého prádla na druhý den a jak jinak, než pohádka o sově.
Teď už děti spí.. Čekáte a ptáte se kolik bylo slziček? Popravdě…byly jen 1x, ale zmizely hned potom, co jsme se napili, pomazlili, vyvětrali a zahnali kašlík ( snad to bylo jen ze sucha a horka na pokoji).
Tak přejme dětem i nám klidnou noc a o sovím překvapení zase zítra.
